Když jsme dětem oznámili, že čekáme miminko a snažili se jim vysvětlit, kdy to bude, říkali jsme:
"To je ještě daleko, to bude až po prázdninách, až budeš chodit do školky..."
Máme za sebou 14 dní školky. Každý den dostávám od syna dvě kytičky, když ho vyzvedávám. Pokaždý jsem z toho dojatá. Připadám si obdarovaná hned dvakrát - jeho láskyplnou něhou a tím, že mám díky školce prostor být chvíli doma jen s jedním dítětem a břichem. Jak obrozující a naplňující stav. Každým dnem, se na to líp a líp zvyká. Ta akustická pohoda, než se přijde ze školky a zase to tu ožije v džungli, kde se musí urvat vláček s řevem od toho, kdo si s ním zrovna hraje. Kdy se skáče na sedačce v tranzu a piští, protože to je velká legrace.
"...až budou padat kaštany..."
Když jsem je včera s klukama byla sbírat, došlo mi, jak velkou to má pro mě životní symboliku.
Pokaždé, když jsme na to hřiště chodili, viděli jsme je
v korunách stromů, jak jsou malé, zelené, nezralé
a já si říkala... "ještě je brzo, teď ještě nemůžu porodit. Nesmím to pokazit.". Pak jsme objevovali první kaštaní "nedonošence", které jsme nechávali na skříni dozrát
(v inkubátoru) a čekali až prasknou, abychom se radovali, že máme první kaštan. Tehdy jsem domlouvala bříšku, aby ještě chvilku vydželo a neuspěchalo svůj příchod, navzdory všem pohybům, zdvihům a přemetům, kterých jsem si byla vědomá, a které by těhotné rozhodně dělat neměly. Teď máme kaštanů dva kyblíky, a taky kyblík šlupek, protože díky tomu, že většina popadaných byla ještě ve šlupkách, náš Filípek se domníval, že kaštan je ta šlupka, nikoliv to hnědé uvnitř a sbíral všechny prázdné válející se šlupky na zemi s velkou pompou, že něco cenného našel.
Stromy jsou plné k prasknutí a já si říkám, každým dnem to přijde.
Nikdy bych nevěřila, jaká proměnná nastane. Jak jiní jste, když čekáte třetí dítě.
(Místy i vyrovnaní a klidní)
Obě předchozí děti jsem čekala v lednu, měla jsem celý Advent na to, abych se zklidnila a připravila, ale nikdy jsem ten čas nevyužila. U prvního jsem nevěděla na co vlastně čekám, protože jsem si nedovedla představit, jaká to bude změna. Měsíc před porodem jsem ještě byla v Praze na kurzu koučování, pak jsem vydávala balíčky v našem novém Studiu a naplno posílala pozornost do své práce. Pamatuji si, že jsem den před porodem do noci žehlila a chtěla ještě vytírala země... Nepřipouštěla jsem si, že si mám lehnout a sbírat síly.
U druhého porodu bylo všechno, jak na sluzavce. Měla jsem termín až v 20.1. Ideální na to zvládnout všechno důležité vyřídit do Vánoc, zaopatřit všechny věci ve firmě, užít si Štědrý den a pak další 3 dny hodování a návštěv rodiny. Pak se možná začít zaobíra nějakým chystáním výbavičky a naordinovat si klid. Jenže Filip si to naplánoval jinak a když 28.12. bez ťukání a bez připravení fanfár vylezl na svět, dost nás to všechny překvapilo!
Zkrátka, co tím chci říct... vždycky bylo co dělat, plno pracovních akcí, plno rodinných aktivit, plno dobrodružství, které jsem upřednostňovala víc, než krajní fázi svého těhotenství. Až teď na potřetí mi došlo, že nemusím jít do krajnosti. Že to dokonce chci jinak.
Já živel, který chvilku neposedí? Ano. Zklidnila jsem se, udělala si prostor na děti, přestala je rozvážet babičkám a spěchat na schůzky s břichem, kde dávám pozornost lidem, na kterých mi záleží, ale pak jsem mnohdy neměla sílu pro sebe a své náruživé děti a odpadala v noci do komatu. V bytě je harmonie, uklizeno i nepořádek. Okna umyla uklizečka. Jsem za polovinou své "doby adventní" - zapaluji třetí svíčku a napjatě dále čekám. Čekám a mám radost z čekání samotného.
Každý den je pro mě jedinečný, protože už zítra může být všechno jinak.
Já živel, který chvilku neposedí? Ano. Zklidnila jsem se, udělala si prostor na děti, přestala je rozvážet babičkám a spěchat na schůzky s břichem, kde dávám pozornost lidem, na kterých mi záleží, ale pak jsem mnohdy neměla sílu pro sebe a své náruživé děti a odpadala v noci do komatu. V bytě je harmonie, uklizeno i nepořádek. Okna umyla uklizečka. Jsem za polovinou své "doby adventní" - zapaluji třetí svíčku a napjatě dále čekám. Čekám a mám radost z čekání samotného.
Každý den je pro mě jedinečný, protože už zítra může být všechno jinak.