Po téměř měsíci vydávám článek. Asi se Vám zdálo podezřelé, proč jsem nic nenapsala. Že by mi došla nit, nic se nedělo nebo neměla čas? Ani jedno...okolnosti tomu nahrály a já se rozhodla dát si měsíc od koučování prázdniny.
Jak to vypadalo? Lehla jsem si na pláž, odpojila se od internetu a užívá si šplouchajícího moře?
Tak to ne. Ale když vidím toho slona, vypadá to lákavě.
V první řadě je dobré si uvědomit, jestli si vůbec kouč může vzít měsíc prázdnin.
Kouč, jehož denní chléb je naslouchat lidem, pokládat otázky a spojovat si souvislosti. Dá se toto zaměření odříznout od běžného denního života? Já můžu po měsíci říct, že nedá. Je to součástí vašeho životního stylu. To je jak kdybyste chtěli po učitelce češtiny, aby zapomněla vyjmenovaná slova nebo po vegetariánovi, aby si dal bůček.
Před třemi týdny jsem měla telefon s jednou svoji blízkou klientkou a kamarádku. Volali jsme spolu a dozvěděla jsem se, že uvízla při plnění plánu ve svém podnikání (aneb kam se dostane nevinný osobní rozhovor) ... samozřejmě jsem to nemohla nechat ladem. Vyslechla jsem jí a přirozeně se zeptala na 2 nebo 3 otázky. I přesto, že jsem ji neviděla osobně, šlo cítit, že nad tím přemýšlí. Rozloučili jsme se... večer mi volala, že plán splnila a má ze sebe dobrý pocit.
I já jsem měla :o)
Nebo, když jsem šla na rodinnou oslavu a poslouchala debaty a problémy svých příbuzných. Nekoučovat by znamenalo ani tam nejít, protože sedět tam a mlčet by bylo víc nezdvořilé. Zavřít uši nebo se vrátit k podávání instantních řešení "Kdybych já byla na tvém místě..." jsem nedokázala. Takže jsem se opět začala ptát: "Proč si myslíš, že takovou cenu nikdo nezaplatí? "Jak by jsi to udělala, kdybys chtěla být se sebou za dobře?"
Slůvko závěrem
Mým záměrem nebylo vyhýbat se koučování a jakémukoliv kontaktu se světem. Můj cíl bylo odklonit dávání pozornosti druhým a dávat měsíc více a intenzivně pozornost sobě. A to se mi povedlo. Mým úkolem bylo každý jeden den být k sobě hodná a štědrá. Bylo úžasné sledovat, kolik rozmanitých příležitostí mi k tomu přišlo do cesty. Zašla jsem na koncert filharmonie, jindy jsem si zase dopřála přeslazenou jesenku v obchodě, shlédla seriál Pipi dlouhá punčocha, dopřála jsem si spánek (bez výčitek) a dneska si peču vánočku. Dovolila jsem si brečet, když jsem byla smutná a dovolila jsem si hrát.
Každý má uvnitř sebe
schované vnitřní dítě,
které si touží hrát.
Každý den udělat něco málo pro sebe je za měsíc 30 dobrých skutků, které obrovsky pozvedají radost a chuť do života. Zkuste to taky. Listopad právě začal. Bránu k naplnění citové banky otevírají tyto otázky:
Jak můžu být na sebe dnes hodná/ý? Čím si dnes můžu udělat opravdovou radost?
Váš odpočatý kouč
Barča :)
Jak můžu být na sebe dnes hodná/ý? Čím si dnes můžu udělat opravdovou radost?
Váš odpočatý kouč
Barča :)