Neodpustím si koment mého dnešního dne. Budete se divit, byl spořádaný a netýká se ani práce, ani výletu do cizokrajných krajin. Je to reflexe matky, která objevuje vlohy svého dítěte a mužský svět.
Mohla bych začít větou, vzbudila jsem se v 6... vypil, snědl, uklidila jsem, zašpinil, uklidila jsem, rozbil...
o tom byl také dnešní den, ale to všechni, co máte děti (nebo jiné živé spolubydlící) moc dobře víte.
Můj příspěvek chci věnovat balónu. Tomu malému kulatému míči, který jsem dneska měla v ruce stopadesátkrát a dokonce ten můj malý fotbalista ještě vícekrát.
Opravdický balón značky PAT A MAT nám nadělil ježíšek. Nosil ho, uctíval, klaněl se mu. Občas si z něj udělal polštář. Kopat se do něj naučil až na začátku března, když to viděl u svých bratranců a sestřenic, jak hrály fotbal. Řekla bych, že objevení funkce balónu pro něj byl stejně velký zážitek, jako když objevil, co se ukrývá v alobalu kinderčokolád. (o velikonocích)
Balónů máme doma několik. Všechny jsou v kurzu. Na procházku jsem vzala jeden nový žlutý kopačák - hlavní hrdina příběhu. Nejstarší bratr ze 3 (ještě máme zelený a červený stejný)
Jsou menší, než ty velké kopačáky, ale zase líp skladný do kočárku).
Co chápu
- že ho bavilo kopat a běhat za ním
- že ho bavilo nosit balón v rukách
- že když na obzoru slyšel jiné děti (ačkoliv jedoucí v kočárku), tak si balón chytl a držel, aby mu ho nevzali... zkušenosti
-že jsou fotbalisti po zápase tak špinaví
Co nechápu
- že nám nespadl do řeky (ten balón), když jsme kolem ní šli 2x dopoledne a 2x odpoledne
- že bez něj nechtěl sedět v kočárku (jak závislák)
- že dokázal kopat i do prudkého kopce plného štěrku
- ačkoliv jsem upozornila po příchodu do hračkářství, že máme vlastní balón, tak se paní pokladní stejně ptala, jestli je náš (i když byl tak špinavý, že by ho v tomto skupenství těžko prodali)
-že vydržel celé hračkářství držet ten špinavý balón, i když tam bylo tolik jiných hraček
-že ho z počátku nechtěl vyměnit ani za zmrzlinu (ale nechal se přemluvit)
- že po příchodu domů objevil jeho "bráchu" -stejný balón, ale červený a začal si s ním opět kopat
Suma sumárum: jsem překvapená a potěšená, že vedle digitálních technologií stále existuje věc,
kterou dítě nechce opustit a chce si s ní hrát dokud nepadne (doslova) a také když se zvedne.
Po návratu před dům ještě strhlo jeho pozornost hřiště, kde si kopali "velcí kluci" (6-10let)
s velkým opravdickým kopačákem. Dokázal stát 15 minut u mříží toho hřiště a sledovat je. Příjemně jsem si oddychla, že konečně nemusím hlídat kde se on a jeho míč válí.
Cool den, máme nasportováno a vypadá to, že i program na další pěkné dny!
Mohla bych začít větou, vzbudila jsem se v 6... vypil, snědl, uklidila jsem, zašpinil, uklidila jsem, rozbil...
o tom byl také dnešní den, ale to všechni, co máte děti (nebo jiné živé spolubydlící) moc dobře víte.
Můj příspěvek chci věnovat balónu. Tomu malému kulatému míči, který jsem dneska měla v ruce stopadesátkrát a dokonce ten můj malý fotbalista ještě vícekrát.
Opravdický balón značky PAT A MAT nám nadělil ježíšek. Nosil ho, uctíval, klaněl se mu. Občas si z něj udělal polštář. Kopat se do něj naučil až na začátku března, když to viděl u svých bratranců a sestřenic, jak hrály fotbal. Řekla bych, že objevení funkce balónu pro něj byl stejně velký zážitek, jako když objevil, co se ukrývá v alobalu kinderčokolád. (o velikonocích)
Balónů máme doma několik. Všechny jsou v kurzu. Na procházku jsem vzala jeden nový žlutý kopačák - hlavní hrdina příběhu. Nejstarší bratr ze 3 (ještě máme zelený a červený stejný)
Jsou menší, než ty velké kopačáky, ale zase líp skladný do kočárku).
Co chápu
- že ho bavilo kopat a běhat za ním
- že ho bavilo nosit balón v rukách
- že když na obzoru slyšel jiné děti (ačkoliv jedoucí v kočárku), tak si balón chytl a držel, aby mu ho nevzali... zkušenosti
-že jsou fotbalisti po zápase tak špinaví
Co nechápu
- že nám nespadl do řeky (ten balón), když jsme kolem ní šli 2x dopoledne a 2x odpoledne
- že bez něj nechtěl sedět v kočárku (jak závislák)
- že dokázal kopat i do prudkého kopce plného štěrku
- ačkoliv jsem upozornila po příchodu do hračkářství, že máme vlastní balón, tak se paní pokladní stejně ptala, jestli je náš (i když byl tak špinavý, že by ho v tomto skupenství těžko prodali)
-že vydržel celé hračkářství držet ten špinavý balón, i když tam bylo tolik jiných hraček
-že ho z počátku nechtěl vyměnit ani za zmrzlinu (ale nechal se přemluvit)
- že po příchodu domů objevil jeho "bráchu" -stejný balón, ale červený a začal si s ním opět kopat
Suma sumárum: jsem překvapená a potěšená, že vedle digitálních technologií stále existuje věc,
kterou dítě nechce opustit a chce si s ní hrát dokud nepadne (doslova) a také když se zvedne.
Po návratu před dům ještě strhlo jeho pozornost hřiště, kde si kopali "velcí kluci" (6-10let)
s velkým opravdickým kopačákem. Dokázal stát 15 minut u mříží toho hřiště a sledovat je. Příjemně jsem si oddychla, že konečně nemusím hlídat kde se on a jeho míč válí.
Cool den, máme nasportováno a vypadá to, že i program na další pěkné dny!