Nepotřebujeme kondiční studia ani posilovny, když si umíme zmasakrovat tělo sami.
Kamkoliv pohlédnu na sebe a kolem sebe, vidím, jak si ubližujeme.
Okousané nehty, vyskakující kloub u ruky, bolesti hlavy, křečové žíly, bradavice na nohách, zažívací problémy, deprese a velká novinka dnešní doby "celkové selhání organismu".
Z těch mírnějších tu máme hubnutí nebo přibírání, padání vlasů, ekzémy, škrabání v krku a v neposlední řadě alespoň citlivou pleť.
Proč to tady vůbec jmenuji? Tak moc jsme všemocní, přátelé!
Nepotřebujeme k tomu kouzelnou hůlku a i přesto si tyto všechny nemoci způsobujeme. Není to hned patrné, ovšem my každý den přiléváme a stupňujeme nároky, které nevyvažujeme protislužbou svému tělu. Zaděláváme si tak na výše uvedené neduhy. Moje tělo, moje opora jsem psala v minulém článku.
Teď bych k tomu přidala dovětek - "Bez těla se nic nedělá!"
Všichni duchovní učitelé, všichni vědátoři nás učí být v jednotě - tělo, hlava, duše.
Naučili jsme se vnímat volání hlavy, která nám našeptává: "Brzdi, zpomal, ..."
Málo z nás ale umí vnímat řeč vlastního těla, které nám často naznačuje ten stejný signál:
"Brzdi, zpomal, už nemůžu, dolij palivo"
Můj největší přítel, vlastně můj jediný opravdový přítel je moje tělo. Vzali jsme ho na sebe a vláčíme ho s sebou. Je s námi po celý život, ať ho zbožňujeme, nebo nesnášíme- je stále s námi. Můžeme ignorovat jeho potřeby, zanedbávat péči o něj a i přesto je věrně s námi. Vždycky se vylíže z nemoci. I přes sliby, které mu dáváme "že se polepšíme, že na něj budeme mít více času", mu zase způsobíme bolest.
I přes to, že mu opakujeme, že ho nemáme rádi, zůstává s námi.
Je to nejsilnější nástroj, jaký jsme dostali. A teď se zastavme u toho slova.
Dostali, vzali, neseme, žijeme společně ... trochu mi to připomíná manželství.
Pokud vnímáte svazek sebe a svého těla, je dobré se zamyslet, jaký jste mu dali slib.
Slib, že o něj budete pečovat s láskou, že ho neopustíte a budete s ním až dokud Vás smrt nerozdělí?
Kdy jste naposledy obnovili slib manželství své duše a svého těla? Pojďte jim dodat rovnost a důstojnost. Jen tak můžou společně - v jednotě začít znovu spolupracovat.
A tak začne rozum tělu rozumět, a tělo být rozumu oporou.
"Navzájem se ponesou a k úspěchu Vás donesou!"
pro inspiraci přikládám slib svému tělu
SLIBU SVÉMU TĚLU
"Já ....... (doplňte své jméno) odevzdávám se Tobě, mé tělo.
Přijímám Tebe, moje tělo, za své jediné tělo.
Slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost,
Zůstanu s Tebou v dobrém i ve zlém. Nikdy Tě neopustím.
K tomu, ať mi dopomáhá Bůh.
JENOM PRO DNEŠNÍ DEN (úryvek z knihy Jacka Canfielda, Pravidla Úspěchu)
Jenom pro dnešní den se budu starat o své tělo.
Budu ho hýčkat, cvičit, starat se o něj, vyživovat ho. Nebudu ho ani zneužívat, ani zanedbávat, aby bylo dokonalým strojem pro plnění mých přání.
Jenom pro dnešní den budu spokojený sám se sebou.
Budu vypadat, jak nejlépe dovedu, obléknu se co nejslušivěji, budu mluvit tiše, jednat zdvořile, hodně chválit a vůbec nekritizovat. Nebudu na ničem hledat chyby, ani se nebudu nikoho snažit usměrnit nebo zlepšovat.