Jak asi všichni víte, doma neposedím.
Se svým 7 měsíčním synem každé úterý a většinou i někdy jindy v týdnu chodíme do Studia. Není to žádná fyzická robota, ale vyskládat balíky, potkat se s lidmi, vyřídit několik schůzek je příjemná psychohygiena.
Spícímu miminku v kočárku bylo dlouho jedno, kde parkuje jeho kára. Obdiv a náklonnost místní klientely mu dělala moc dobře a jeho mamince to dodalo značnou obměnu mezi žehlením plínek a umýváním nádobí. Nojo, jenže ze spícího miminka se stal během měsíce jezdec na břichu, který potřebuje prostor... tedy celou prérii nejlépe. Protože každá maminka chce mít své dítě zaopatřené a umožnit mu zdravý růst, začala jsem googlit. Moc jsem toho nenašla, vedle klasických ohrádek z doby pravěku a jeslí, které se mi nelíbily jsem objevila jen jeden unikátní nápaditý ekzemplář.
Se svým 7 měsíčním synem každé úterý a většinou i někdy jindy v týdnu chodíme do Studia. Není to žádná fyzická robota, ale vyskládat balíky, potkat se s lidmi, vyřídit několik schůzek je příjemná psychohygiena.
Spícímu miminku v kočárku bylo dlouho jedno, kde parkuje jeho kára. Obdiv a náklonnost místní klientely mu dělala moc dobře a jeho mamince to dodalo značnou obměnu mezi žehlením plínek a umýváním nádobí. Nojo, jenže ze spícího miminka se stal během měsíce jezdec na břichu, který potřebuje prostor... tedy celou prérii nejlépe. Protože každá maminka chce mít své dítě zaopatřené a umožnit mu zdravý růst, začala jsem googlit. Moc jsem toho nenašla, vedle klasických ohrádek z doby pravěku a jeslí, které se mi nelíbily jsem objevila jen jeden unikátní nápaditý ekzemplář.
Všechno by fungovalo, kdyby do cesty nepřišel chlap a ještě ke všemu můj!
"K čemu to potřebujete? A proč je to tak drahé? A dívala ses jestli to nemají jinde?"
Byla jsem zklamaná, že mi nerozumí. Nemůže vědět, jaké potřeby má jeho dítě, když je celý den v práci.
Jak by se asi změnil názor, kdyby si vzal Davídka jeden den do práce on?
Začalo období vyjednávání. Trochu mi přišlo, že Davídkovi nechce tak drahý kostky dopřát, dokud nedostane taky nějakou novou hračku. Třeba čtečku, stolní počítač nebo alespoň externí disk.
Tak to teda ne. Načepýřila jsem svoje peří a vypustila z pusy něco z čeho jsem byla sama překvapená: "Já mu ty kostky koupím za prémie z Oriflame, když splním plán katalogu"
Můj nepřítel náhle upustil zbraň a vyvěsil bílý prapor. Možná v tom hrálo roli to, že prémie za plnění plánu by z většiny pokryla jejich náklady. Jako by o nic nešlo, když jde o peníze s kterými se nepočítá.
Ještě hodinu jsem byla vyhecovaná a naplněná adrenalinem, že mu to nandám, než přišel k vědomí rozum. Začal si lámat hlavu, jak to splním. Kdo mě trochu zná tak ví, jak ráda porušuji pravidla, ale teď to nepůjde, když jsem si je sama nastavila. Nemůžu se vymlouvat, je to těžké nebo obtížné - je to po mém.
Jsem normální? Jsem vůbec ještě žena, když místo nových šatů nebo vzdělávacího kurzu chci kostky pro svého syna?
První týden jsem stále dokola sledovala fotky těch kostek, měla jsem několik schůzek, ale nic závratného se nedělo. V úterý následujícího týdne jsem měla obrovské nutkání zavolat do té firmy, která kostky vyrábí. Udělala jsem to. Chtěla jsem vědět, jak dlouho se na kostky čeká, nikde jsem to nevyčetla.
Když paní na drátě spustila, že mají spoustu zakázek, dovolené a nestíhají expedovat, chtěla jsem ty kostky ještě víc! Hned jsem spustila písničku, že je potřebuji objednat a dodat co nejdříve, odůvodnila jsem to inspekcí paní ředitelky (což byla pravda), ale ta nepřijela kvůli Davídkovu hracímu koutku.
Paní souhlasila, že kostky zašle příští týden.
Můj vnitřní hlas se bavil smíchy, jak toto vysvětlím doma.Doma jsem nic nevysvětlovala, jen oznámila, že by bylo férové,aby kostky byly k užívání hned v den a hodinu splnění plánu, takže jsem je objednala. Respektoval to.
Jenže činy vůči výsledkům nic moc, moje napětí se zvětšovalo.
Od pondělí jsem se skoro nedostala k počítači. Kostky dorazily v pátek, senzační, vymazlené.
To jsme měli téměř 70% plnění plánu.Víkend byl plný jiných akcí...
Dnešní skóre mělo rozhodnout. A co myslíte?
DALA JSEM TO! DALI JSME TO! MÁME JE LEGÁLNĚ!
Zase se mi vrátila stará věta z Alchimisty:
"Když něco chceme, celý vesmír se spojí, aby naše přání uskutečnil."
Štěstí a radost se mi rozlévá tělem!
A manžel? Sedí nabručeně v křesle bez jediného projevení emocí. Myslím si, že je zklamaný, že ho jeho ženská zase jednou převezla. Asi si ani uvědomuje, že i sama sebe převezla.
Přesto jsem mu vnitřně moc vděčná, že jsem vedle získaných kostek vysoutěžila něco úplně jiného. Vědomí své vlastní hodnoty a síly.
Takže brňáci, odteď se budeme potkávat u mého kostkového království
Vaše Barča
(hraběnka s vlastními kostkovým hradem)
"K čemu to potřebujete? A proč je to tak drahé? A dívala ses jestli to nemají jinde?"
Byla jsem zklamaná, že mi nerozumí. Nemůže vědět, jaké potřeby má jeho dítě, když je celý den v práci.
Jak by se asi změnil názor, kdyby si vzal Davídka jeden den do práce on?
Začalo období vyjednávání. Trochu mi přišlo, že Davídkovi nechce tak drahý kostky dopřát, dokud nedostane taky nějakou novou hračku. Třeba čtečku, stolní počítač nebo alespoň externí disk.
Tak to teda ne. Načepýřila jsem svoje peří a vypustila z pusy něco z čeho jsem byla sama překvapená: "Já mu ty kostky koupím za prémie z Oriflame, když splním plán katalogu"
Můj nepřítel náhle upustil zbraň a vyvěsil bílý prapor. Možná v tom hrálo roli to, že prémie za plnění plánu by z většiny pokryla jejich náklady. Jako by o nic nešlo, když jde o peníze s kterými se nepočítá.
Ještě hodinu jsem byla vyhecovaná a naplněná adrenalinem, že mu to nandám, než přišel k vědomí rozum. Začal si lámat hlavu, jak to splním. Kdo mě trochu zná tak ví, jak ráda porušuji pravidla, ale teď to nepůjde, když jsem si je sama nastavila. Nemůžu se vymlouvat, je to těžké nebo obtížné - je to po mém.
Jsem normální? Jsem vůbec ještě žena, když místo nových šatů nebo vzdělávacího kurzu chci kostky pro svého syna?
První týden jsem stále dokola sledovala fotky těch kostek, měla jsem několik schůzek, ale nic závratného se nedělo. V úterý následujícího týdne jsem měla obrovské nutkání zavolat do té firmy, která kostky vyrábí. Udělala jsem to. Chtěla jsem vědět, jak dlouho se na kostky čeká, nikde jsem to nevyčetla.
Když paní na drátě spustila, že mají spoustu zakázek, dovolené a nestíhají expedovat, chtěla jsem ty kostky ještě víc! Hned jsem spustila písničku, že je potřebuji objednat a dodat co nejdříve, odůvodnila jsem to inspekcí paní ředitelky (což byla pravda), ale ta nepřijela kvůli Davídkovu hracímu koutku.
Paní souhlasila, že kostky zašle příští týden.
Můj vnitřní hlas se bavil smíchy, jak toto vysvětlím doma.Doma jsem nic nevysvětlovala, jen oznámila, že by bylo férové,aby kostky byly k užívání hned v den a hodinu splnění plánu, takže jsem je objednala. Respektoval to.
Jenže činy vůči výsledkům nic moc, moje napětí se zvětšovalo.
Od pondělí jsem se skoro nedostala k počítači. Kostky dorazily v pátek, senzační, vymazlené.
To jsme měli téměř 70% plnění plánu.Víkend byl plný jiných akcí...
Dnešní skóre mělo rozhodnout. A co myslíte?
DALA JSEM TO! DALI JSME TO! MÁME JE LEGÁLNĚ!
Zase se mi vrátila stará věta z Alchimisty:
"Když něco chceme, celý vesmír se spojí, aby naše přání uskutečnil."
Štěstí a radost se mi rozlévá tělem!
A manžel? Sedí nabručeně v křesle bez jediného projevení emocí. Myslím si, že je zklamaný, že ho jeho ženská zase jednou převezla. Asi si ani uvědomuje, že i sama sebe převezla.
Přesto jsem mu vnitřně moc vděčná, že jsem vedle získaných kostek vysoutěžila něco úplně jiného. Vědomí své vlastní hodnoty a síly.
Takže brňáci, odteď se budeme potkávat u mého kostkového království
Vaše Barča
(hraběnka s vlastními kostkovým hradem)